Rok Eucharistie (II)

Jak pokračujeme v Roce Eucharistie, papež Jan Pavel II. nás povzbuzuje „začít znovu od Krista“. Zde najdete několik slov sv. Josemarie Escrivy o Eucharistii.

2004/11/29

Rozhovory s Mons. Escrivou de Balaguer

Slavíme svatou Eucharistii, svátostnou oběť Těla a Krve Páně, ono tajemství víry, jež v sobě spojuje všechna tajemství křesťanství. Konáme tedy nejsvětější a nejvýznamnější činnost, jako my lidé můžeme díky Boží milosti v tomto životě konat: přijmout Tělo a Krev Páně v jistém smyslu znamená odpoutat se od našich pozemských a časných vazeb a být již s Kristem na nebesích, kde nám sám Kristus setře každou slzu z očí a kde již nebude smrt ani zármutek, nářek ani bolest, protože co dříve bylo, pomine. (Srov. Zj. 21, 4) (Rozhovory, 113)

Cesta

Uvažuj o tom, co je nejkrásnější a největší na zemi..., co lahodí mysli a ostatním schopnostem..., co je radostí tělu i smyslům...

Uvažuj také o světě a o ostatních světech, které září v noci, o celém vesmíru. – Nuže, všechno to, i kdyby to bylo spojeno s uspokojením všech bláznivých tužeb tvého srdce..., to všechno je nic a méně než nic vedle Boha – mého Boha, tvého Boha! Nekonečného pokladu, perly nesmírné ceny, Boha pokořeného, Boha, jenž se ponížil do podoby služebníka, v chlévě, který si vybral ke svému narození, v Josefově dílně, ve svém Utrpení, ve své potupné smrti... a v bláznovství Lásky, jíž je svatá Eucharistie. (č. 432)

Když přicházíš ke svatostánku, pomysli, že On! ...na tebe čeká již dvacet století. (č. 537)

Zde je: Král králů, Pán pánů. – Je skrytý v Chlebě. To z lásky k tobě se tak hluboko ponížil. (č. 538)

Neopomíjej návštěvy Nejsvětější Svátosti. – Po své obvyklé ústní modlitbě řekni Ježíši, reálně přítomnému ve svatostánku, vše o svých denních starostech. – A on ti dá světlo a odvahu pro tvůj život křesťana.. (č. 554)

Výheň

Milé dítě, zamilovaní lidé zde na zemi líbají květiny, dopis, jakoukoliv památku na milovanou osobu.

Je proto možné někdy zapomenout na to, že Ho máš stále vedle sebe a že Ho dokonce můžeš i... požívat? (č. 305)

Při nejsvětější oběti kněz uchopí Tělo našeho Pána a kalich s jeho Krví, vyzdvihne je nad všechny věci pozemské a praví: Per Ipsum, et cum Ipso et in Ipso – skrze mou Lásku, s mou Láskou, v mé Lásce! Připoj se k tomuto projevu úcty. Ba co víc: zahrň tuto skutečnost do svého života. (č. 541)

Evangelista vypráví, že se Ježíš skryl poté, co vykonal zázrak a když ho chtěli korunovat za krále.

Pane, ty nám umožňuješ účast na zázraku Eucharistie. Prosíme tě, neukrývej se nám, ale žij mezi námi, abychom tě viděli, dotýkali se tě, pociťovali tvou blízkost, abychom chtěli být stále u tebe. Staň se Králem našeho života i naší práce. (č. 542)

Největší šílenec, který kdy existoval a bude existovat, je On. Lze si snad představit větší šílenství než odevzdávat se tak, jako to dělá On, těm, kterým se odevzdává?

Šílenstvím by bývalo už bylo, kdyby zůstal bezbranným dítětem: tak by se ale mnoho zlosynů rozněžnilo, a neodvážili by se ho týrat. Jemu se to zdálo málo: chtěl se ještě více pokořit a více se rozdávat. A tak se nám stal pokrmem, stal se nám chlebem.

Božský Šílenče! Jak s tebou jednají lidé? A co já sám? (č. 824)

Velikost textu

Vytisknout

Poslat do PDA

Poslat příteli